Monday, November 07, 2005

Intro

Toshiro a Vincent se seznamují

Dneska je prostě skvělej den. Ráno jsem natrefil na úplně ožralýho kravaťáka, kterej šel evidentně z nějakýho korporačního večírku. Měl ji jak z praku, tak jsem se za ním nějakou dobu motal a ve vhodné chvíli jsem ho zatáh do boční uličky. Dal jsem mu jednu "uzemňovací" a pomohl si tak k jeho kufříku. Otevřít ten legrační zámek trvalo asi 5 sekund. Vevnitř byly nějaký papíry, na ty jsem se vykašlal, ale bylo tam i pěkný stříbrný pouzdro na cigarety. A v něm - 2 slušný pytlíky s koksem. Pouzdro jsem vzal, kufřík zase zamknul a nechal mu ho tam ležet. Výdělek byl zcela nečekanej, to pouzdro bylo nějaká starožitnost a Juan mi za něj a ten kokeš dal celejch pět táců. Měl jsem vyděláno na tejden pohodlnýho života dopředu a bylo teprve 9 ráno. V hlavě mi zpívalo, počasí bylo nádherný a já jsem se jen tak bezcílně motal po městě. Tady v Barceloně se mi za ten rok opravdu zalíbilo. Je tu teplo, na policajta tu člověk pomalu nenarazí a prachy se válí skoro na ulici. Pokud jsi teda šikovnej kluk a víš, kde je sebrat. A to já teda zase jsem.

Jak jsem se tak poflakoval, poptával jsem se trochu lidí, jestli by nebyla troška nějakýho dobrýho fetu na večer. Přitom jsem málem narazil do nějakýho elfa. "Sorry kámo", omluvil jsem se a pak jsem uviděl jeho tvář. Někde jsem slyšel, že elfové jsou spanilý národ. Tomu teda nevěřím ani za mák, většinu se kterýma jsem měl tu čest bych označil spíš jako slizský hady. Ale tenhle byl.... proste spanilej. Hadry měl sice jako z charity, ale ten pohled.... Chvíli jsem zíral a pak ze mě vypadlo: "Hele, nemáš nějaký dobroty? Sháním něco na večer..." Slyšel to kolemjdoucí cikán a za chvíli jsem byl chudší o litr a bohatší o krystal LSD. Ten elf tam pořád stál, jmenoval se Vincent, vlasy do pasu a skenoval ulici svým laserovým pohledem. Kolem prošly dvě turistky. Američanky - silnější, růžový trička a kabelky - takový ty chodící peněženky. Rozhodl jsem se popíchnout dnešní štěstěnu ještě trochu víc, aneb odvážnému štěstí přeje. "Hej, děvčatá, to je dneska krásně, že? Kampak máte namířeno?" Normálně by mi to asi nevyšlo, nejsem na to ten správnej typ, ale tentokrát jsem vystupoval jako kámoš toho úžasnýho elfa. Chvilku spolu brebentily rychlou angličtinou a pak se nechaly pozvat do kavárničky. Udělal jsem pár vtípků, aby se atmosféra rozjela a když se chytil i Vincent, prohrábl jsem jim nepozorovaně kabelky.

Paráda - novej mobil, kapesní sekretářka a poslední model opravdu Hi-tech discmana. Dokonce peněženka. Omluvil jsem se na záchod, otevřel okýnko a vysoukal se na ulici. Chtěl jsem se tam pro něj nějak nenápadně vrátit, třeba na něj zamávat z okna nebo něco a najednou mi zazvonil ten její ukradenej mobil. A doprdele! Přišly na to dřív, než jsem čekal. Vypnul jsem mobil a rozhlédl se okolo. Opodál parkovala nějaká motorka, 125ka. Byl na ní ten typ zámku, kterej jsem se učil otevírat jako jeden z prvních. Nakopl jsem to a smykem zabrzdil před vchodem té kavárničky. Přes sklo jsem viděl, jak jedna z turistek hytericky ječí a z každé strany Vincenta stojí jeden řízek z ochranky. Neváhal jsem, vlítnul jsem dovnitř a zaútočil na toho bližšího. Byl jsem rychlejší, ale on můj útok odrazil a zasáhl mě. V ten moment se na mě otočil i ten druhej a situace začala vypadat vážně. A pak se stalo něco moc zvláštního. Vincent udělal nějaký znamení rukou a jednoho toho chlápka to zvedlo z podlahy a hodilo dobrý tři metry na toho druhýho. Přísahám, že se ho ani nedotknul. Ale nebyl čas pátrat po tom, co se vlastně stalo. "ZDRHÁME, ISOGE!", zařval jsem na elfa a skočil na motorku. Nasednul a za chvíli jsme se ztratili v uličkách. Houkačku jsme ani neslyšeli.

Jel jsem rovnou k Juanovi. Telefon a kapesní sekretářku jsem si nechal, jsou to věci, který by každej šikovnej kluk měl mít. Za discmana jsme dostali osum stovek a v peněžence bzlo 300 EUR a 500 dolarů v hotovosti. 500 babek + zisk za discmana jsem dal Vincentovi, myslím, že si je zasloužil, a navíc: ti vyhazovači v kavárně si možná myslí, že dostali normálně klepec, ale já vím, co jsem viděl. A s člověkem, kterej umí tohle, je třeba počítat a chytrej kluk vždycky ví, kdy je správný ukázat trochu té štědrosti. Potom jsem zajel ještě střelit tu horkou motorku. Za přestříkání jsem tomu chlapíkovi vnutil těch 300 EUR (taktéž horkých) a dostal jsem za ni tisícovku. Jak říkám, prostě skvělej den.

2 Comments:

Blogger overdrive tOm said...

f klidu, jsem rád, že jsi se chytil... docel adobre je i intro i vykořenění...

11/07/2005 05:01:00 pm  
Blogger "Che" Guevara said...

Hele, myslim ze ti dva potkaji dalsi dva typky v nejakem obrnenem zahranicnim autu, keri budou chtit pomoct rychle strelit nejake zbozi z ruky do ruky....
^___^

11/08/2005 03:31:00 pm  

Post a Comment

<< Home