Tuesday, November 08, 2005

Vincent

Vincent za mlada ve svem rodnem kraji, v tajemnych lesich... ma rad magii, z casti protoze je pro nej nova, ale hlavne proto, ze je od ni odrazovan... a jak je videt, tak i magie ma rada jeho (:



Monday, November 07, 2005

MURU míří do Evropy

Když jsem z astrálu viděl, že dvě korporační buchty sebraly Antona a někam jej vezou, zapamatoval jsem si poslední pozici a vydal se na ni. Antona najdu kdykoli.
GAZ byl mírně poškozenej, ale po chvilce práce se mi podařilo vyměnit kolo za rezervu (na to člověk nemusí být žádnej génius) a zalepit okno kusem celty - mohlo se vyrazit.



Trošku jsem se po autě rozhlíd, nacpal si do kasy pistoli, nějaké dermy, placku s vodkou, kapesní sekretářku a tak, no prostě veci co se můžou hodit.
Gpsko samozřejmě fungovalo, vysílačka taky, sice me podle toho můžou zaměřit, ale na to já seru.
Hmm, benzín na 5hodin provozu, to by mělo stačit, navíc stačí kousek hadice a vylomená nádrž všech těch rozbitejch aut okolo a je to...
Směr Kanada. Vybral jsem si dálnice, protože kolem nich je tradičně nejméně zástavby a tak byly zatarasené jen auty občas, ale s tím tankem se to docela dalo objíždt.
Bylo docela dost mrtvých na to, že všechno mělo být v koidu evakuováno. Vybral jsem si jedno převrácené volvo, chudák řidič neměl dost stěstí, tyč z reklamní tabule jej zabila ještě předtím, než sjelo auto z cesty. Samozřejmě měl u sebe doklady, sice jen základní kredithůlku na heslo, ale za součastné situace by to mohlo stačit. Díky, odpočívej v pokoji.

Naštěstí je ještě brzo na rabování a jiné vylomeniny, takže jet se dalo poměrně v klidu.
Téměř nikoho nenapdalo to co mě, tedy jet pryč z města, na městských hranicích nikdo moc nehlídkoval, každej měl dost práce s popadanejma domečkama, takže se dalo proklouznout do pustin. Cesty už sice nebyli žádné dálonice, ale GAZ je prostě gaz.
GPSka mi poradila k nejbižšímu letišti, spojil jsem se s nima vysílačkou a ptal se po letu do Evropy, turistická třída, ano, číslo pasu (nahlásil jsem jim číslo kradené kredithůlky, která si mezitím tiše hovělka na zadním sedadle připojená k mému decku)... ano... ano, děkuji.



Rezervace na zítřek, to už bude frmol...
Ještě prodat věci, dost nezvyklých kvalit. Kapesní sekretářka se chytila až hluboko v Kanadském vnitrozemí, asi jim toho taky spadlo dost a dost.
Konečně...
Motel, benzínka, nejlépe nějaká dědinská... pohoda.
Díky gps.

U benzínky byl chapík v kostkované flanelové bundě, byl docela ochotný. Poptal jsem se ho na dílnu nebo autobazar. Poradil mi a řek, dokonce že technik je jeho kámoš, ať ho pozdravuju.
Nejdříve jsem dohodnul cenu za Tigra, ten mě docela zamrzel, zvlášť za těch 12 tisícovek. Koupil jsem starého rozvrzaného 4x4 Forda, slyšl jsem, že tyhle měly zrovna potíže s motorem, mohlo dojít k sebevznícení auta a téměř celá série byla stažena. No co už, neuhořel jsem.
Vysílačku a drobnosti jsem si nechal předělat do nového auta, jen tak narychlo, technik byl dost ochotnej, když jsem mu řek, že jej pozdravuje chlápek od benzínky, navíc jsem se s ním bavil francouzsky.
Poptal jsem se na nějakou zastavárnu, poslal mě do "města" o kus dál. Prodal jsem konečně pisotli a spoustu civilnějšího antonova výbavča, koupil jsem si krásný staromódní kufr. V zastavárně jsem se poptal, jestli nevědí o nějakém domečku k pronajmutí, tedy v okolí, což se setkalo s kladnou odpovědí.

Měl jsem zase štěstí, byla to starodávná kamená hospoda-hostinec u cesty, kterou už dnes nikdo k ničemu nepotřebuje, taková samota, proto asi zkrachoval řekl bych.

Pronájem minimálně na rok, no co už. 120 litrů, ale francozky se dalo i smlouvat, takže za 70 je můj. Paráda. Jo a neteče tam voda a není tam elektřina.
Zbytek věcí z GAZu se tam ale v klidu schová. Místo se jmenuje GARMOND, kdybych jej někdy potřeboval najít.

Tak na účtě zbývá ještě nějakých 60 tisíc a v kapse chladí drahé kamínky, není život krásný?

Rozložil jsem magické drobnosti, nakreslil kruhy a trojůhelníky, párkrát jsem zaklel (i sprostě), svíčky a kadidlo příjemě provoněly zatuchlou stavbu.
Spojil jsem se s Antonem. Plán je takový, že se mu budu zjevovat jednou za čas a poromyslíme plány do budoucna... alespoň nemusím už moc přemýšlet. Konečně jsem si po 500 mílích a dvou dnech bez spánku mohl lehnout. Dům byl sice studený a temný, ale okenice a dveře pevné, stop málo, auto v kůlně, peníze a letenka v kapsách.

V devět me vzbudila sekretářka (bohužel tahle kávu nevaří, ale potravinové balíčky mi zachránily život i když zničily pár chuťových buněk).
Zbalil jsem si věci do pěkného kufru, klíč jsem schoval na místo poblíž domu, nasednul do auta a hurá na letiště. Po cestě - hodný kus od domu- jsem si GPSkem nechal najít pobočku Kanadské národní banky, obchod s oblečeníma a zlatnictví.
Koupil jsem si novou koženou bundu, elegantní boty a kalhoty, taky svetr s noprským vzorem.
Prodal kameny (hlboko pod cenou).
V bance byli usměvaví a neměly problém s tím, že si chci pronajmout bazpečnostní shcránku a platím v hotovosti (no slečna nejdříve mrkla na ochranku, poto zavolala ředitele a pak peníze přijala, ale s tím se počítá). Nechal jsem si vystavit i novou kredithůlku, kam jsem převedl zbytek papírových bankovek a peníze z prodeje kamenů. Do bezpečnostní schránky jsem zavřel kufr se starou kredithůlkou s cca 20 tisíci a pár nejcenějších Antonových hraček. Taky ten kufr něco vážil, když jsem jej strkal do boxu.

Auto jsem zavezl na okraj mesta, nastoupil jsem na rychlobus (mají je zadarmo a elektrické, pokroková zeme tahle Kanada) a odvezl jsem se na letiště.
Stopy to nejsou neprůstřelné, ale co nadělám, Švícarsko čeká.

I já jsem čekal, lidí cestovalo opravdu hodně, ale snídaně to zpravila. Jen si musím pamatovat, že v Kanadě se nedá pít káva.



V Genevě nebylo zrovna nejlépe, celníci byli chladní jako počasí, na hůlku jen s heslem se tvářili stejně ponuře, ale hotovost na kanadském účtu a plynulá francouzština je nakonec přesvědčily. Doslova zlatá země tohle Švícarsko....

Intro

Toshiro a Vincent se seznamují

Dneska je prostě skvělej den. Ráno jsem natrefil na úplně ožralýho kravaťáka, kterej šel evidentně z nějakýho korporačního večírku. Měl ji jak z praku, tak jsem se za ním nějakou dobu motal a ve vhodné chvíli jsem ho zatáh do boční uličky. Dal jsem mu jednu "uzemňovací" a pomohl si tak k jeho kufříku. Otevřít ten legrační zámek trvalo asi 5 sekund. Vevnitř byly nějaký papíry, na ty jsem se vykašlal, ale bylo tam i pěkný stříbrný pouzdro na cigarety. A v něm - 2 slušný pytlíky s koksem. Pouzdro jsem vzal, kufřík zase zamknul a nechal mu ho tam ležet. Výdělek byl zcela nečekanej, to pouzdro bylo nějaká starožitnost a Juan mi za něj a ten kokeš dal celejch pět táců. Měl jsem vyděláno na tejden pohodlnýho života dopředu a bylo teprve 9 ráno. V hlavě mi zpívalo, počasí bylo nádherný a já jsem se jen tak bezcílně motal po městě. Tady v Barceloně se mi za ten rok opravdu zalíbilo. Je tu teplo, na policajta tu člověk pomalu nenarazí a prachy se válí skoro na ulici. Pokud jsi teda šikovnej kluk a víš, kde je sebrat. A to já teda zase jsem.

Jak jsem se tak poflakoval, poptával jsem se trochu lidí, jestli by nebyla troška nějakýho dobrýho fetu na večer. Přitom jsem málem narazil do nějakýho elfa. "Sorry kámo", omluvil jsem se a pak jsem uviděl jeho tvář. Někde jsem slyšel, že elfové jsou spanilý národ. Tomu teda nevěřím ani za mák, většinu se kterýma jsem měl tu čest bych označil spíš jako slizský hady. Ale tenhle byl.... proste spanilej. Hadry měl sice jako z charity, ale ten pohled.... Chvíli jsem zíral a pak ze mě vypadlo: "Hele, nemáš nějaký dobroty? Sháním něco na večer..." Slyšel to kolemjdoucí cikán a za chvíli jsem byl chudší o litr a bohatší o krystal LSD. Ten elf tam pořád stál, jmenoval se Vincent, vlasy do pasu a skenoval ulici svým laserovým pohledem. Kolem prošly dvě turistky. Američanky - silnější, růžový trička a kabelky - takový ty chodící peněženky. Rozhodl jsem se popíchnout dnešní štěstěnu ještě trochu víc, aneb odvážnému štěstí přeje. "Hej, děvčatá, to je dneska krásně, že? Kampak máte namířeno?" Normálně by mi to asi nevyšlo, nejsem na to ten správnej typ, ale tentokrát jsem vystupoval jako kámoš toho úžasnýho elfa. Chvilku spolu brebentily rychlou angličtinou a pak se nechaly pozvat do kavárničky. Udělal jsem pár vtípků, aby se atmosféra rozjela a když se chytil i Vincent, prohrábl jsem jim nepozorovaně kabelky.

Paráda - novej mobil, kapesní sekretářka a poslední model opravdu Hi-tech discmana. Dokonce peněženka. Omluvil jsem se na záchod, otevřel okýnko a vysoukal se na ulici. Chtěl jsem se tam pro něj nějak nenápadně vrátit, třeba na něj zamávat z okna nebo něco a najednou mi zazvonil ten její ukradenej mobil. A doprdele! Přišly na to dřív, než jsem čekal. Vypnul jsem mobil a rozhlédl se okolo. Opodál parkovala nějaká motorka, 125ka. Byl na ní ten typ zámku, kterej jsem se učil otevírat jako jeden z prvních. Nakopl jsem to a smykem zabrzdil před vchodem té kavárničky. Přes sklo jsem viděl, jak jedna z turistek hytericky ječí a z každé strany Vincenta stojí jeden řízek z ochranky. Neváhal jsem, vlítnul jsem dovnitř a zaútočil na toho bližšího. Byl jsem rychlejší, ale on můj útok odrazil a zasáhl mě. V ten moment se na mě otočil i ten druhej a situace začala vypadat vážně. A pak se stalo něco moc zvláštního. Vincent udělal nějaký znamení rukou a jednoho toho chlápka to zvedlo z podlahy a hodilo dobrý tři metry na toho druhýho. Přísahám, že se ho ani nedotknul. Ale nebyl čas pátrat po tom, co se vlastně stalo. "ZDRHÁME, ISOGE!", zařval jsem na elfa a skočil na motorku. Nasednul a za chvíli jsme se ztratili v uličkách. Houkačku jsme ani neslyšeli.

Jel jsem rovnou k Juanovi. Telefon a kapesní sekretářku jsem si nechal, jsou to věci, který by každej šikovnej kluk měl mít. Za discmana jsme dostali osum stovek a v peněžence bzlo 300 EUR a 500 dolarů v hotovosti. 500 babek + zisk za discmana jsem dal Vincentovi, myslím, že si je zasloužil, a navíc: ti vyhazovači v kavárně si možná myslí, že dostali normálně klepec, ale já vím, co jsem viděl. A s člověkem, kterej umí tohle, je třeba počítat a chytrej kluk vždycky ví, kdy je správný ukázat trochu té štědrosti. Potom jsem zajel ještě střelit tu horkou motorku. Za přestříkání jsem tomu chlapíkovi vnutil těch 300 EUR (taktéž horkých) a dostal jsem za ni tisícovku. Jak říkám, prostě skvělej den.

Sunday, November 06, 2005

Operace: Vykořenění

Operace: Vykořenění - souhrn děje

- Setkali jsme se na letišti v Jekatěrinburgu. Novy korporační zaměstnanec - kouzelník - dorazil se zpožděním
- Dostali jsme vybavení, včetně GAZu TYGR a feromonového přípravku k nalákání příšery a byli převezeni na malé polní letiště poblíž nějaké přehrady, neznámo kde.
- Anton má plné zuby korporace, jejich zaměstnanců a způsobů a po celou dobu pomýšlí na útěk.
- Při prvním průzkumu sondou varuje pomocí papíru s trochou feromonu Obludina a sdělí mu, jaká je situace. Tajně se spolu domluví na setkání.
- Okolo přehrady je spousta vojenské techniky a zanedlouho začnou urputné boje o přehradu - zřejmě nějaká občanská válka.
- Anton se druhý den "tajně" setká s Obludinem (a je přitom pozorován z astrálu) a Obludin mu řekne, že je nutno zdržovat akci další tři dny a potom prý přijdou nějací "oni", kteří nejsou DŘEVEX a kteří všechno vyřeší, jen se mám postavit včas na jejich stranu.
- Obludin je varován před feromonem, tudíž přijde Antonovi jako dobrý nápad tajně označit touto látkou všechny členy teamu, aby byl před nimi Obludin včas varován.
- Podobná věc napadne mezitím i ostatní a tajně označí touto látkou Antona (ale jako návnadu).
- Třetí den už se moc zdržovat nedá, všichni jsou nadržení na lov, takže vyrážejí autem směrem na západ.
- Jak tak jedou, Anton začíná okolní lesy poznávat a zjišťuje, že je v Rumunsku, cca 10 km od TOHO kamene.
- Jeho prohlášení, že "v lese strašá" nikdo nevěnuje pozornost a vyslouží si spíše posměch.
- A najednou to Antonovi dojde: Ostatní jsou tam jako jeho popravčí četa! Ty jejich úšklebky, to jak mě neberou vážně - to je přece jasný! Tak rychle: Kalacha, bágl a ovládací deck... "moment, jdu se vychcat..."
- Anton vyskočí s auta a zaleze ta křoví. V ten moment cvakne centrální zamykání a Anton se dává do běhu. Jurij rozbije okno auta a pronásleduje Antona s ostřelovačkou. Anton je střelen do hlavy, přijde o oko. Leží na zemi a umírá.
- Po krátké poradě je rozhodnuto, že se ho kouzelník pokusí ještě oživit, aby z něj dostali alespoň nějaké informace. Podaří se.
- Jednooký Anton plive krev a říká věci jako "vy blázni...chtěl jsem vám pomoct.... nečekejte a utíkejte...." Potom jim ukazuje fotku, kde jsou on a Obludin před kostelem v Marijskije a smějou se.
- Nakonec se rozhodnou, že pro ně nemá žádnou cenu a že ho zabijí a pověří tím Jurije.
- Jurij nakonec přeřeže provazy a nechá Antona svému osudu, čímž projeví naprosto nečekaný soucit na korporačního žoldáka s esencí 1.
- Anton se odplíží do bezpečí a setká se s Obludinem. Ten mu řekne, že se musí oba dva dostat živí k TOMU kameni.
- Zbytek teamu se vydá po jejich stopách a přicházejí právě včas, aby uviděli, jak Anton s Ivanem nastupují do vrtulníku, který však neodlétá.
- Johny se maskuje do vlčí podoby a čenichá kolem vrtulníku, je však odhalen a uzemněn tázerem.
- Lovec a žoldák mezitím zmáčknou červené tlačítko, které znamená "jsme tady a méme ho"
- Vrtulník odlétá, ale na obzoru se objevuje jiný. Začne honička vrtulníků a za kopcem je slyšet výbuch.
- Lovec a žoldák si myslí, že je Johny zradil a prchají.
- Johny se ráno probouzí na louce "Jé já nejsem mrtvej! Já žiju. Já.... jsem uprostřed Rumunska. Sám. JÁ JSEM V PRDELI!!!

-------------------------------------------------------------------------------

Později nám Libor oznámil, že feromon byl smíchán s pokusnou látkou zvanou Paranol...

Friday, November 04, 2005

Prosim zaregistrujte se vsichni shadorunneri

Zdar vseci, myslim, ze by bylo bezva mit konecne stranku o hanackym sha-dó-ranu na kterou by moh psat kazdej libor, burkhar a sorbak, slunko, necro, che... tak aby se nemuseli ucit zadny slozitosti.
Tou strankou pasuju tenhle blog, protoze ma editor jak kdyz pises ve wordu, takze kazdej s techhle neumetelu bude moct v klidu napsat sve verze pribehu, hlasky, postavy a jine skopiciny. Navic si je budem moc navzajem komentovat.
Hlavni dikuze samozrejme zustane na nyxu, pac je to tam pohodlnejsi, tady bude jen jakejstakejs vystup pro zbytek sveta.

Zvolil jsem cero-bilej dizajn, protoze ma hezky napsany cssko, takze jej do budoucna upravim tak, aby nam vsem sedelo.

Ted to nejdulezitejsi, co se chce po vas jako prispevatelych:
na strance blogger.com se zaregistrujete, doporucuju jmena jak je mate na nyxu, at neni chaos. Az budete mit hotovy registrace, tak mi na nyxu date vedet, a ja pridam vase nove idcka do seznamu lidi, kteri maji prava pracovat s timhle blogem. Vytvori se tak jakasi komunita pisisci jeden blog na tema shadoran.

Komprende comrades?